Představujeme naše kandidáty - Alena Fiedlerová

Ve třetím díle představování našich kandidátů si můžete přečíst rozhovor s ALENOU FIEDLEROVOU, ředitelkou Centra sociální pomoci města Litomyšle, která se chce v zastupitelstvu zabývat hlavně sociální oblastí a péčí o seniory.

Jak hodnotíš uplynulé volební období zastupitelstva?
Litomyšl miluji a jako občan jsem velice spokojená s tím, jak se nám zde žije. Je tu pestrá nabídka služeb, solidní infrastruktura, kvalitní školství, malá nezaměstnanost, kriminalita naštěstí většinou jen drobná. Zkrátka jsem moc šťastná, že tady mohu žít. Pokud se podívám na sociální služby, což je „můj“ obor, tak spokojenost panuje taky. Ještě když jsem dělala v charitě a porovnávali jsme si s kolegy ostatních charit příspěvky měst do sociálních služeb, celkovou spolupráci s radnicemi a krajskými úřady, ale i to, jak se v jednotlivých městech žije, tak Litomyšl vycházela ve srovnání s ostatními vždy velice dobře. Platilo to před lety a platí to dnes.

A jaká je situace v Centru sociální pomoci města Litomyšle, kde jako ředitelka působíš třetím rokem?
Vytyčili jsme si koncepci, snažíme se inovovat vybavení a zlepšovat kvalitu služeb pro naše seniory a zlepšovat pracovní podmínky. Tato činnost je hodně o lidech. Nejenom tím, že se staráme o maminky, tatínky, babičky a dědečky našich spoluobčanů, ale i kvůli nárokům na personál. Vím, že žádná práce není snadná, ale péče o seniory je hodně náročnáa často nedoceněná. Dalo by se bez přehánění říct, že pro velkou část z nás je to životní postoj. Na naše zaměstnance klademe velké nároky, takže se snažíme, abychom jim na oplátku zajistili vhodné podmínky – od výplaty po slušné, kvalitně vybavené a přátelské prostředí.

Když se bavím s lidmi o sociálních službách, tak často slýchávám skeptické názory. Nevíš, proč tomu tak je? Skutečně je situace tak špatná?
Ono je to do jisté míry logické.  Naším cílem je zajistit seniorům důstojné stáří v případech, kdy se o ně rodina už nemůže postarat, nebo rodinu nemají. Vědci sice na poli medicíny udělali velký pokrok a průměrná délka života se zvyšuje,ale s prodloužením věku nejde ruku v ruce i jeho zkvalitnění. Naši klienti jsou velmi staří a mají mnoho neduhů. Práce v tomto oboru musí být posláním, protože každý z nás se zde dnes a denně vyrovnává s tématem smrti. To může být pro druhé nepochopitelné a frustrující. Nikomu není příjemné vidět, jak pomalu odchází člověk, kterého milujete. Jsou to chvíle smutku a my jsme u toho. Stále jsou ještě blízcí, kteří se snaží o udržení života za každou cenu a zde může docházet k rozporu s naším posláním. Chceme, aby klienti umírali zde, kde jsou doma, a ne za houkání sanitek v cizím prostředí nemocnice. Máme vyhovující zdravotní vybavení i kvalitní tým zdravotních sester. Stane se, že to někdy není příjemná situace, ale stále více blízkých chodí děkovat za odváděnou práci a za podporu v posledních chvílích.

Takže jaká je situace v Litomyšli?Jaké možnosti mají vaši klienti-senioři?
Jako člověk, který se v péči o seniory pohybuje dnes a denně, mohu s čistým svědomím říct, že se máme ve srovnání s okolím dobře. Máme dostatek personálu i peněz na to, abychom se o klienty mohli postarat. To samozřejmě neznamená, že není prostor ke zlepšování – jak jsem říkala, začali jsme například s obměnou vybavení. Díky finanční pomoci města mají senioři nové elektricky polohovatelné postele. Klienti si tak mohou sami na polohovat lůžko, pracovnice si mohou pro práci s klientem zvolit správnou výšku lůžka a předejít tak bolesti zad. Manipulace s klienty při hygieně, polohování, či přesunech je velice namáhavá. Hojně využíváme nových zvedáků, naše budovy prošly drobnými stavebními úpravami, máme zrekonstruovanou terasu, kde tráví klienti volné chvíle. V minulých letech jsme vybavili přístrojovou technikou zdravotní úsek a díky tomu dokážeme poskytnout širší škálu zdravotních výkonů přímo u nás a klient nemusí podstupovat zatěžující cestu do nemocnice. Velkým pokrokem byla elektronická signalizace. Člověk si díky ní přivolává asistenci a my vidíme, jak rychle a často k němu personál chodí. Je toho hodně, v čem se situace v Centru sociální pomoci zlepšila. Pořádáme pro klienty denně skupinové akce, odpoledne se pracovnice věnují klientům individuálně. V Lilii i dalších novinách, na facebooku a webových stránkách  prezentujeme veřejnosti co se u nás děje a kdo jsme.

Takže co v oblasti sociálních služeb chybí Litomyšlanům ke spokojenosti?
To se dá vyjádřit poměrně snadno dvěma slovy. Nový barák. Kdybychom měli celkovou kapacitu 100 míst, tak se mi splní pracovní sen. V současné době máme 75 lůžek a cítíme, že bychom potřebovali více. Slyšela jsem od řady lidí komentáře k tomu, proč nemáme nový domov pro seniory, a dost jsem se divila. Názory, že se nic nedělalo, jsou naprosto liché. Byla jsem na několika jednáních s vedením města, architekty i na ministerstvech. Projekt jsme připomínkovali tak, aby byla nová budova praktická a vyhovující všem změnám, které se každý rok v péči o seniory objevují. Vím, že vedení města, lidé ze všech politických stran, udělali maximum pro to, aby se začalo stavět. Bohužel těch 160 milionů na ulici nenajdeme a musíme počkat, až je získáme. A já věřím, že se nám to podaří. Nabídka dalších sociálních služeb v Litomyšli je velmi rozmanitá a dle mého i pokrývající základní poptávku.

Jak se díváš na místní komunální politiku?
Je velký rozdíl mezi tím, jak se o věcech jedná, a jak se pak prezentují. Některá jednání zastupitelstva byla díky pár jednotlivcům jako divadelní představení a občas jsem se musela smát. Na druhou stranu jsem ale viděla, jak probíhají semináře zastupitelstva, jednání rady města či některých komisí. A tam jsem měla mnohem lepší pocit. Šlo se k jádru věci, bez velkých řečí se projednala podstata problému, zazněly kritické hlasy, navrhlo se několik možností a pak přijalo řešení. Veřejná jednání ale zkrátka svádí k určitému exhibicionismu.

Co se týče práce zastupitelů ve volebním období, které za pár týdnů skončí, tak jim podle mého názoru patří všem poděkování. Já jsem v zastupitelstvu nebyla, ale výsledky jejich práce vidím. A vidí je každý, kdo chce. Ve městě se opravovalo, zahájila se či dokončila řada projektů, díky kterým se máme lépe. Jedna z věcí, která mě na životě v Litomyšli občas trochu mrzí, že tu někdy převládá skepse. Přitom stačí pár týdnů bydlet jinde a bude se vám po Litomyšli stýskat. Ale i to patří k životu.

Pak je taky třeba si upřímně říci, že většina kritiky se v posledních měsících vázala k tématům, se kterými tady nikdo – a je jedno, z jaké je strany nebo co lidem naslibuje- moc neudělá. Nikomu z nás se nelíbí, co se v minulosti stalo v nemocnici. Ale do toho město může skutečně jen mluvit, protože nemá žádnou pravomoc. Podobně to je s opravou zámku, vilou Klára, stavbou dálnice… Křičet je jednoduché, hledat reálná řešení složitější.

Proč ses rozhodla kandidovat?
Já si myslím, že Litomyšl funguje velice dobře. Ano, jsou tu stále prostory ke zlepšení. Kdyby nebyly, tak žijeme v utopii. Nereálnu. Někdo říká, že to jsou problémy. Pro mě to jsou však hlavně příležitosti, jak situaci zlepšit. Kromě kritiky chci nabídnout hlavně řešení a vstřícnost. Prostě přidat ruku k dílu. Je mi 47 let, vychovala jsem dvě děti a něco jsem už prožila, takže mám s čím srovnávat. Litomyšl je plná šikovných lidí, kterým není jedno, co se ve městě děje. A pokud tito lidé nebudou jen brblat, ale skutečně půjdou „s kůží na trh“, tak se o budoucnost města nebojím.