Představujeme naše kandidáty - Radomil Kašpar

Blíží se komunální volby a KDU-ČSL a nezávislí se v nich budou ucházet o Vaše hlasy. V prvním díle představení našich kandidátů začínáme rozhovorem se současným starostou RADOMILEM KAŠPAREM. Probereme politiku i to, co člověku starostování dá a vezme.

Radku, jak bys zhodnotil čtyři roky starostování?
Pro mě osobně nastal veliký obrat. V komunální politice už nějaký čas působím, byl jsem i místostarostou, ale starostování je přece jenom veliká změna. Najednou na vás dosedne obrovská zodpovědnost, protože tady 10 000 lidem ručíte svým dobrým jménem prakticky za vše a nemůžete se za nic a nikoho schovávat. Ze dne na den se z vás stane hromosvod a leckdy do vás udeří, aniž byste za to mohli. Kromě zodpovědnosti s sebou tato práce nese i časovou náročnost. Neustále máte jednání, řešíte spory, hledáte řešení a do toho máte povinnosti i jako reprezentant města na různých kulturních a společenských akcích. Občas to býval pěkný šrumec.

Zanechalo to na tobě nějaké stopy?
Jistě. Ubylo vlasů, přibylo pár šedin, ale to také souvisí s věkem. Práce starosty mě taky trochu deformovala, protože když jsem na dovolené, tak kontroluji, jak mají v jiných městech čisté ulice, opravené chodníky, zda dost pečují o zeleň, jak tam funguje parkování… Je toho hodně. Občas si takovéto inspirace fotím na mobil a snažím se ty pozitiva přenést i k nám do Litomyšle. Našla by se ale také pozitiva. Radost z toho, že se podařilo opravit poměrně dost zanedbaných věcí, že nám vyrostl na Vodních Valech nový bulvár, že v domově důchodců máme nové polohovací postele a tak bych mohl pokračovat. Možná to nejsou veliké věci, ale i z drobností se skládá náš život.

A jak to fungovalo na zastupitelstvu?
K. Chestertona má moc hezký postřeh: Opoziční politik je expert na prostředky vedoucí k cíli, vládnoucí politik jenom na důvody proč něco nejde :) Každopádně to byly náročné čtyři roky. Někdy to byla dlouhá diskuse mezi koalicí a opozicí, a ne vždy to bylo o férových argumentech.  Na druhou stranu je třeba říci, že slušně vyřčená a konstruktivní kritika je potřeba a je důležitou součástí zpětné vazby od občanů. V některých případech byly výtky oprávněné a my na ně reagovali. Tak to podle mého názoru má být.

Jsi spokojený s tím, co se podařilo udělat?
Důležité je, jestli jsou spokojení občané. Když se podívám na náš volební program a porovnám ho se současným stavem, tak mohu konstatovat, že se nám ho podařilo splnit tak z 90 %. V tom zbytku mám čisté svědomí, že jsme se snažili, ale bohužel to z nějakých důvodů nevyšlo. Tak to bylo třeba s výstavbou domova pro seniory, kdy jsme po celou dobu intenzivně sháněli peníze od různých ministerstev, fondů Evropské unie, já osobně jsem k tomu měl desítky schůzek a vím, že pro to objektivně víc udělat nešlo. Ale nezoufejme, stále žádáme, hlásíme se do výzev a já věřím, že ty peníze se nám podaří sehnat.

Když se podívám na to, co se tu v posledních letech dělo, tak je vidět určitý posun. Dá se o tobě říct, že jsi starosta-opravář?
Asi ano. Pro Litomyšl je správa a oprava majetku naprosto klíčová. V minulosti se toho tady hodně postavilo a město má majetek v hodnotě téměř tří miliard korun. To je šílené číslo. Za ten majetek jako starosta taky zodpovídáte, takže nejenom 10 000 obyvatel, ale i 3 000 000 000 Kč. To jen tak pro ilustraci. Dopředu jsem avizoval, že chceme stavět, ale jen smysluplné věci, a že těžiště naší práce bude v opravách silnic, chodníků, vodovodů, kanalizace, rekonstrukce ulic, investice do nového vybavení škol a podobně. A to jsme splnili, investovali jsme do těchto projektů desítky milionů korun a myslím si, že to občané vidí.

Přesto se určitě něco nepovedlo. Nejsme přece v pohádce.
To bohužel (nebo naštěstí?) opravdu nejsme. Trochu mě mrzí, že jsme toho nestihli v opravách víc. Nebylo to tím, že bychom byli líní a nechtělo se nám, ale velkým překvapením pro mě osobně byla administrativní náročnost projektů. Žijeme v demokracii, takže vše podléhá dozoru a schvalování. I jednoduché prodloužení chodníku. Každý úřad na to má určitou dobu a stává se, že se tak třeba půl roku nemůže kopnout do země, což samozřejmě ztěžuje plánování na sebe navazujících oprav. Navíc bychom potřebovali řádově dalších 100 milionů korun, abychom udělali vše, co je teď reálně k opravení. Jenže podobných nároků na rozpočet je mnoho.

A co se  dál nepodařilo?
Obecně řečeno to jsou dvě oblasti, které mě mrzí. První souvisí s tím, co jsem před chvílí řekl. Některé projekty se dlouho táhnou a dokončení se neustále protahuje. Občas je to takový začarovaný koloběh, ze kterého jsem si zoufal. Lidi totiž zajímá jenom výsledek, což chápu.

A ta druhá oblast, v níž byly rezervy?
Ačkoliv jsme se v uplynulých čtyřech letech hodně a nadstandardně věnovali komunikaci s občany, se část obyvatel stále domnívá, že „my jsme na hradě a oni v podhradí“. Zkrátka, že si jich nevšímáme, že nemají možnost se vyjádřit. To mě velice mrzí. Podle našeho slibu jsme organizovali veřejná setkání a projednávání, na které ale moc lidí nechodilo. Občané mají možnost na své problémy upozornit různými prostředky, třeba napsat do Lilie, kde kritika k některým tématům vychází s železnou pravidelností a my na ni reagujeme. Máme starostovu odpovědnu na webu, každý týden se scházím s občany, kteří si se mnou chtějí na schůzce probrat svá trápení… přesto se setkávám s názory, že se nezajímáme o dění ve městě. To mě mrzí, protože tomu tak není.

I přes tyto problémy, jak bys popsal život v Litomyšli? Jak se ti tady žije?
Velmi dobře. Tak to zkrátka je a vím, že drtivá většina Litomyšlanů to má podobně. Máme infrastrukturu, která výrazně svou kvalitou přesahuje standard podobně velkých měst. A nemluvme pouze o opravách komunikací a možnostech kulturního vyžití. Vezměme si třeba sport. Jaké tu máme zázemí a nabídka, z toho, co jsem zaregistroval, nám tady chybí snad jen vrhačský sektor a horolezecká stěna. Jinak se tu děti a dospělí mohou vyřádit skoro ve všech sportech. A dělá mi radost, že této nabídky místní využívají. Když jezdím večer domu z práce, tak cestou vidím, jak se v halách svítí a sportuje. To mi dělá radost.

Dále tady máme kvalitní školství, podpořili jsme místní soukromníky a firmy, podnikatelskou zónu máme skoro úplně plnou. Náš největší zaměstnavatel Saint-Gobain ADFORS má rozvojové plány, takže se dá očekávat, že bude potřebovat šikovné lidi. Litomyšl je také zelené město a do sázení a údržby putují miliony ročně, navíc se díky píli místních občanů ukázalo, že jsme i velice ekologicky laděným městem. Zkrátka – život v Litomyšli je prostě fajn.

S čím jdeš do voleb? Starostování očividně není snadná ani klidná práce
Sázíme na to, že jsme dlouhodobě realisté a k lidem jsme upřímní. Slibujeme pouze to, co můžeme splnit. Dopředu občanům ale na férovku říkáme, že jsou věci, jako například porodnice, které místní samospráva zkrátka nemůže zařídit. Směr, který jsme s našimi koaličními partnery – a na ně nechci a nesmím zapomenout - nastolili, se ukazuje jako správný. Proto chceme současnou situaci udržet a ještě zlepšit. Máme na to dostatek slušných a inteligentních kandidátů a já věřím, že se nám to podaří. Žádnou dramatickou revoluci od nás lidé čekat nemohou, naším cílem je postupnými kroky zlepšovat kvalitu života v Litomyšli. Už jsme ukázali, že to umíme, a proto jdeme do komunálních voleb.

Sám za sebe nabízím své zkušenosti a energii. Bylo mi ctí se podílet na rozvoji Litomyšle v uplynulých letech a rád znovu přiložím ruku k dílu.

Mimochodem, dostal jsi za svou práci nějakou pochvalu?
Pár jich bylo. Tři mi přišly písemně, několik jsem jich obdržel na internetu a každá mě potěšila, protože v Čechách není zvykem příliš chválit. Místy tu dokonce převažuje dost negativity, která občas bývá neopodstatněná. A ještě bych rád na závěr řekl krátký příběh, který se mi teď stal, a jenž naprosto vystihuje starostování.

Tak jak to je v reálu?
Nedávno jsem přijel na sběrný dvůr odložit nějaké nepotřebné věci a zrovna jsem se trefil do inventury. Byl tam externí pracovník, který přebíral zboží a říká: „Máme tady inventuru, neděláme!“ Místní pracovník sběrného dvora mu však namítl: „Neblbni to je starosta, tomu to tady patří.“ A ve mně v tu chvíli hrklo jako v pendlovkách. Uvědomil jsem si totiž, že mi tady nic nepatří, ale za všechno mám zodpovědnost. A o tom to starostování je.

Vážení spoluobčané, sami u voleb zvažte, jak se nám práce dařila. Určitě chceme pokračovat a i o Váš hlas stojíme.